Život je teď - O umění stárnout A. Grüna

Odchod z aktivního života - významný mezník
Když pro člověka ze dne na den přestane zaměstnání, podnik, kariéra, pracovní výkon a odpovědnost za druhé hrát významnější roli, může to vést k životní krizi. Odchod ze zaměstnání představuje tedy radikální předěl v procesu stárnutí. Mnoho lidí zastihne tato změna zcela nepřipravené.
Sami se totiž dosud definovali jen svým povoláním. Nyní se cítí, jako by nebyli ničím. Dostavuje se najednou znejistěný pocit vlastní hodnoty. Leckdo si netroufá přiznat, že je už v důchodu. Mnozí lidé totiž s novou rolí dosud neumějí zacházet. Je pro ještě čímsi cizím. U jiných se zase život převrátí vzhůru nohama. Ztratí ve svém životě rytmus a smysl. Někdo se dá na pití, protože neví, jak naložit s volným časem. Na tento předěl se musíme připravit, je to náš úkol. Důležitou přípravou v tomto směru je to, že se už nyní nedefinujeme jen svým povoláním, že se prostě nerozpustíme, neztratíme v roli, kterou nám dává naše povolání - v roli učitele, lékaře, policisty, vedoucího oddělení. Kdo se definuje jen nějakou funkcí, ztrácí sám sebe. V době, kdy musíme hrát určité role, bychom si k nim měli vytvořit určitý odstup. Nesmíme se v dané roli ztratit. Doma v rodině hrajeme jinou roli než v práci. I ve volném čase nám připadne jiná role. Kdo nežije jen v jediném povolání, ale s plným vědomím prožívá různé role, snáze se vyrovnává s tím, když nějaké povolání či nějaký úřad pro něho skončí.
Jinou přípravou na odchod do důchodu jsou různé záliby, jimž se člověk může věnovat, když je ještě v zaměstnání. Může to být četba, hra na nějaký hudební nástroj, peče o zahrádku nebo výlety. Pak se budeme těšit na to, že budeme mít na své koníčky čas. Nebo si můžeme položit otázku, kde se chceme angažovat a co bychom mohli vykonat užitečného pro druhé při různých dobrovolných činnostech: může to byt případná spolupráce v naší obci nebo činnost ve prospěch nějakého spolku či podíl na určitých projektech v komunitě, v níž nyní žiji, nebo i podporování velkých projektů, jako je ochrana přírody nebo pomoc uprchlíkům či migrantům.
Příprava na takzvaný odpočinek je konečně i duchovní výzva. Ptám se sám sebe, co vlastně chci ze svého života udělat a jaký smysl bych mu chtěl dát. Pak vyvstanou základní otázky: Kdo vlastně jsem? Na co spoléhám? Kam směřuji? Čím se vymezuji? Všechny tyto otázky mě nakonec přivádějí k pravému základu mého života, k tomu, co mě v životě nese, i když základna, kterou tvořila má práce a má role v zaměstnání, už tu není.


Hodnota nespočívá ve výkonu
V životní fázi, kdy jsou lidé zaměstnáni, spatřují mnozí smysl ve své práci, ve svém povolání. Stále znovu však vyvstává otázka: mohu být produktivní i ve stáří? Patří ke stáří i práce? Jaké má člověk možnosti vytvářet něco nového a nacházet v tom sebevyjádření, když je už v důchodu? Je důležité ve stáří ještě pracovat a něco ještě dokázat?
Dříve staří mužové a ženy i nadále pracovali v zemědělství, ale povaha jejich práce se změnila. Babička se starala o domácnost, zatímco selka mohla pracovat ve stáji a na poli. Dědeček pomáhal na statku. Udržoval ho v pořádku a podle svých sil dál pracoval. Pro něho a pro statek to bylo požehnání. Nicméně byla to práce přiměřená silám starého člověka. Prostě ve stáří už nemusel vykonávat to, co dokázal vykonat v padesáti. Charakter práce se prostě musí ve stáří změnit. Nejde už o výkon, nýbrž o smysluplné zaměstnání, které však není pouhým zaměstnáváním sebe samého, musí přinést nějaký užitek i těm druhým.
Leckdo v sobě ve stáří objeví tvůrčí schopnosti. Žena třeba začne malovat. Muž si založí truhlářskou dílničku, aby pro domácnost vyrobil pár kusů nábytku, stará žena se pustí do pletení ponožek a puloveru pro vnoučata. To všechno jsou užitečná zaměstnání, jež se stanou požehnáním nejen pro starého člověka, ale i pro ty, kteří si takových podomácku vyrobených ponožek budou vážit jako projevu lásky, která přetrvává.
Pro stáří však neexistují žádné normy. Ne každému je dáno, aby byl ve stáří tvůrčí. A staré lidi bychom ani neměli využívat ke svým cílům. Když se pro ně najdou ještě užitečné činnosti, měli by je v tom ostatní podporovat. Jsou však i staří lidé, kteří mají pocit, že už se ve svém životě dost napracovali. Nyní by se rádi zaměřili na jiné věci: četbu, poslech hudby, cestování, klid. A plným právem. Hodnotu starého člověka nesmíme měřit podle jeho výkonu. Spíše jde o to, aby zůstal naživu. Někdo zůstává naživu tím, že něco vykonává i navenek. Jiný zůstává naživu tím, že se dále vzdělává, že sleduje, co se aktuálně děje, a přemýšlí.


Zabývat se věcmi, jež mají skutečnou hodnotu
"Kdo odpočívá, ten reziví." To říkají mnozí lidé, které přepadl "důchodcovský stres" a na takzvaném "odpočinku" - jakmile se vyvázali z povinnosti a závazků - se oddávají ještě většímu množství činností a jsou ještě hektičtější než dříve.
V každém přísloví je zrnko pravdy. Kdo nic nedělá a jen odpočívá na tom, co v minulosti vykonal, ten může vskutku snadno zrezivět jako železo. Ale když se důchodci nechávají ovládat stresem, a dokonce ho sami vyhledávají, pak tu něco nehraje. Pak si chtějí dokázat, že jsou dosud výkonní. Jejich práci až příliš formuje vlastní ego. Nabýváme dojmu, že takový člověk nemůže přestat, protože má strach, že už ho nikdo nebude potřebovat. Kdo se definuje jen svou prací, ten odmítá učinit kroky směrem ke zralosti, jež jsou jeho věku přiměřené. Nemá jistě smysl, abychom jako důchodci pracovali více než dříve.
Někdy se důchodci chlubí tím, co všechno dělají a že vůbec nemají čas. Ale takové vychloubání je jen známkou jakéhosi zvráceného vidění světa. C. G. Jung říká, že takoví lidé přehlížejí to, co je na stáří podstatné, totiž umět naslouchat šumění potůčku a tichým impulzům vlastní duše. Chlubit se ještě ve stáří svou prací je známkou narcistického člověka, který krouží jen kolem sebe a před celým světem chce dokázat, čeho je ještě schopen.
Když jeden sedmdesátník pyšně líčil zenovému mistru hraběti Karlfriedovi Durckheimovi, že se mu podařil další nebezpečný horský výstup, kterého se dokonce neodváží ani ti mladší, odpověděl mu učitel meditace: "To je pošetilost. Jaký to má smysl, když si dodáváte odvahy výkony, které vám věk už brzy nedovolí, místo abyste se zabýval věcmi, jež mají trvalou hodnotu?"

Ukázka z knihy Život je teď (Portál 2010)
http://obchod.portal.cz/produkt/zivot-je-ted/

 



Zaujal Vás tento text? Chcete na něj reagovat? Pište na denik@vstupujte.cz






Tyto stránky provozuje občanské sdružení REMEDIUM Praha, Křišťanova 15, Praha 3 130 00, senior@remedium.cz.